Oxfam Německo vypočítal, jak dlouho musí jednotlivé části dodavatelského řetězce Lidlu, pracovat, aby si vydělaly 4 500 eur. Dělníkovi na plantáži v Ekvádoru to potrvá 1 rok, zaměstnanci obchodu necelých 8 týdnů, Sven Seidel, ředitel Lidlu si tuto částku vydělá za 5,5 hodiny a Dieteru Schwarzovi, zakladateli a vlastníku Lidlu, stačí 68 sekund.
Zisk lze vzhledem k velmi složité struktuře Lidlu pouze odhadovat. Oxfam Německo se domnívá, že se zisk Lidlu pohybuje okolo 3,5 miliardy Eur za finanční rok 2014 – 2015. V odkazu na zdroje v sekci Kontakt najdete více informací, včetně způsobu výpočtu.
Nejen pracovníci plantáží, ale třeba i prodavačky v obchodních řetězcích v Evropě často nedostávají za práci důstojně zaplaceno. Na druhé straně dodavatelského řetězce, mezi ovocnářskými firmami a řetězci, ale panuje blahobyt. Myslíme si, že je důležité bavit se o nerovnosti, která se v současném světě stále prohlubuje. Podle Credit Suisse vlastní dnes 10% nejbohatších lidí planety 89 % procent světového bohatství. Naše počítadlo je tak jen ilustrací velmi komplexního problému, kterému bychom se měli podle našeho názoru více věnovat.
Tropy. Sladko. Rychlá a zdravá svačina, kterou nemusíte balit. Tuny toxických chemikálií, krajina bez života, mizerné platy, práce ničící zdraví. Banánový příběh má i své stinné stránky. Pojďte je s námi objevit!
Návštěva kolonie mezi lány banánovníků, kde žijí a pracují zaměstnanci okolních plantáží a jejich rodiny, byla jedním z nejdepresivnějších zážitků naší cesty po Kostarice a Panamě. Vesnice působila jako naprostá past, ze které se můžete dostat jen nějakým zázrakem. Těm, kteří rádi tvrdí, že odejít za lepší prací je přece jednoduché, by se tu možná trochu rozšířily obzory...
"Hůř už se mít nemůžu."
„Když jste na děti sama, vaše děti potřebují čas. Ale při téhle práci je čas úplně to poslední, co bychom měli. Protože když přijdeme v šest nebo sedm večer, jsme unavené, už skoro spíme. Vidím svou dcerku tak hodinu denně. Druhá dcerka mě chce taky vidět, ale já jí říkám, že se o nás musím postarat, nemůžu si vybírat, mezi vámi a prací, musím to zvládnout...Už na téhle plantáži pracuji skoro tři roky. A kdybych odešla, nevím, co bych dělala mezitím, než bych získala práci jinde, jak bych se postarala o rodinu, o svoje dcery? Někdy dáte přednost tomu, že budete pokračovat, snažit se zlepšit to kousek po kousku, jak to jde. Mzda, kterou dostanete, není důstojná, ale alespoň se s tím dá žít víceméně normální život...není to spravedlivá odměna, ale je to alespoň nějaká jistota.“ (zaměstnankyně plantáže v Kostarice)
"S minimální mzdou musíme dělat opravdové zázraky, abychom vymyslely, jak s tím vyžít."
Setkání se zaměstnanci této plantáže, která dodává ovoce nadnárodní firmě Fyffes, probíhalo ve tmě, jen při svíčkách a světle z mobilů. Kvůli silné bouři totiž v půlce Kostariky vypadl proud. Stejně bychom vám ale nemohli ukázat tváře lidí, se kterými jsme mluvili. Nebojí se jen vyhazovu, mají strach o svůj život.
Manažer plantáže nám říká: "Až poletí letadlo, schovejte se!" Jenže na plantáži není kam.
Celou dobu s námi vtipkoval, zvážněl ale, když nám popisoval, co si myslí o svém zaměstnavateli, společnosti Chiquita. Podle něj tahle firma nevyváží ovoce, ale exportuje krev svých zaměstnanců. Aby ušetřila, snižuje množství zaměstnanců na plantáži – ti, kteří zůstanou ale tím pádem musí dělat mnohem více práce. Za stejnou mzdu, samozřejmě.
"Snažíme se s vedením vyjednat lepší podmínky, nikdo z firmy se s námi ale nechce setkat."
"To, co se v Kostarice děje, je velmi kruté. S extrémně nebezpečnými chemikáliemi se tu nezachází tak, jak by mělo, a tak znečišťují vody a zabíjí ryby i další zvířata.
Conter je nematicid ve formě granulí, který se kvůli dešti dostane i tam, kam by neměl. Tady se dostal až do řeky a zahynuly tu všechny ryby. Když se to ve firmě dozvěděli, poslali jednoho člověka, který má hlídat udržitelnost produkce, aby je vylovil a odnesl. A on to udělal a nic neřekl.
Když se ta událost s otrávenými rybami stala, nahlásil jsem to. Od té doby se ke mně vedení plantáže chová nepřátelsky. Ale já budu pokračovat a jakmile se něco dalšího objeví, nebudu mlčet. Pronásledují nás za to, že říkáme pravdu. Oni to totiž vidí úplně opačně, špatné je pro ně dobré."
"I když vás z chemikálií bolí hlava, musíte dál pracovat. Podle nich to totiž jen předstíráte."
Andrea se usmívala po celou dobu našeho rozhovoru, i když o své práci říkala hrozné věci. Když vstoupila do odborů, jejího partnera kvůli tomu z té samé plantáže propustili. A jako těhotná několik dní pracovala s nebezepečnými chemikáliemi, protože se bála, že dostane vyhazov, když odmítne.
"Všichni tady mají strach, takže v odborech jsem na naší plantáži jediná."
Toxické látky používané na plantážích jsou extrémně nebezpečné pro lidské zdraví. Na ochranných pomůckách pro zaměstnance se ale dá ušetřit, a tak to firmy dělají.
+
+
+
+
+
+
Nepravidelná srdeční činnost, ale i vážné duševní poruchy, jako je schizofrenie či deprese (dlouhodobý důsledek intoxikace).
Supermarkety vědí, že si spotřebitelé cenu kila banánů většinou pamatují, a proto je prodávají velmi levně. Na nízké ceny lákají zákazníky toužící po akčním zboží.
Jablka, lokální evropské ovoce, jsou v EU průměrně o čtvrtinu dražší než banány. Ty se k nám přitom vozí přes půl světa!
Rychle rostoucí náklady na produkci a život
Stagnující, příliš nízké ceny v obchodech
V Panamě jsme viděli dlouhé fronty na jídlo, které lidem rozdává místní vláda, protože ceny v obchodech jsou nad jejich možnosti. Šlo o základní potraviny, pytle s rýží a fazolemi. Pořídit si čerstvé, zdravé a výživné jídlo je pro velkou část obyvatel Panamy i Kostariky problém. A co nás nejvíce překvapilo? I sem se vozí cibule a mrkev z Holandska, stejně jako k nám. Zelenina – cestovatelka.
"Když jsi chudý, musíš jíst to, na co ti vystačí peníze. "
"Mám čtyři děti, v Nikaragui tři a tady jedno. Nejstarší dcera má čtrnáct let, pak je jedenáctiletý kluk a další dcera, osmiletá. Ten nejmenší, co ho mám tady, tomu je rok, narodil se tu.
V Nikaragui je to jiné, není tam práce...přišli jsme sem hledat zaměstnání a lepší život, tak bych to řekla. A oni nás za to napadají, že jsme z Nikaragui, ptají se, proč jsme tady a chtějí nám ublížit.
Do práce odcházíme v 5 hodin ráno a vracíme se někdy pozdě, v šest, v sedm. A za to dostaneme nějakých deset nebo dvanáct tisíc colónů. Část peněz posílám do Nikaragui, mému otci. A na jídlo potřebujeme tak čtyřicet tisíc colónů na týden."
"Pokud zaplatím nájem, nemám peníze na jídlo."
S pracovníky firmy, která dodává banány společnosti Fyffes, jsme se bavili na dvorku jejich velmi skromného domku. Když jsme nakoukli dovnitř, nebylo toho mnoho k vidění, byl téměř prázdný. Místní toho totiž moc nemají.
Nelíbili jsme se místním psům, kteří štěkali tak, že jsme si skoro nerozuměli. A asi ani opicím odpočívajícím vysoko ve větvích stromů. Možná na nahrávce rozeznáte jejich zvláštní mručení.
"Pokud požadujete, aby vám zaplatili to, co jste odpracovali, vyhodí vás."
Většinu trhu s potravinami dnes v mnoha zemích světa ovládají obchodní řetězce. Mají tak velmi exkluzivní postavení.
Supermarkety totiž fungují jako “vrátní” hlídající naše nákupní košíky. Rozhodují, který z dodavatelů dostane šanci, a právě jeho zboží se dostane k zákazníkům. Tak důležité role mohou řetězce zneužívat a také to dělají.
Své dodavatele často nutí do velmi nevýhodných obchodních podmínek, přenáší na ně obchodní rizika a tlačí je k extrémně nízkým cenám.
Tlak na nízké ceny se přenáší dodavatelským řetězcem až na jeho samý začátek. Drobní pěstitelé a zaměstnanci, nejslabší aktéři s velmi malým zastáním, trpí nejvíce.
Banánový byznys dříve ovládala pouhá hrstka ovocnářských firem. V posledních letech je ale nahrazují důležitější hráči - supermarkety. Ty stále častěji nakupují přímo v zemích produkce.
Pro 85 % českých domácností je nějaký typ řetězce hlavním místem nákupu potravin. Pro většinu výrobců potravin je tedy prodej prostřednictvím supermarketů naprosto zásadní.
Existují místa, kde funguje banánový byznys jinak, než jak jste viděli v předchozích kapitolách. Hlavními postavami té pozitivnější části banánového příběhu jsou certifikační systémy, nezávislé odbory a místní úřady.
Drtivá většina banánů z Peru je certifikovanaá jako bio. Pěstování v ekologickém režimu Peruáncům umožňují geografické podmínky, oblast produkce je totiž ohraničená horami, a tak se pěstitelé nemusí bát tolika škůdců a nemocí.
Ekvádor je nejvýznamnějším vývozcem banánů na světě. Místní vláda ustanovila oficiální minimální cenu pro krabici banánů, aby chránila pěstitele před výkyvy trhu a tlakem nákupčích a také usiluje o to, aby se minimální zákonná mzda rovnala důstojné mzdě.
Země patří mezi pět největších vývozců na světě. Odbory jsou zde tradičně velmi silné s mnoha členy, ale být odborářem v Kolumbii zároveň znamená neustálé ohrožení násilím a vraždami.
Banány se v Guatemale pěstují v regionu Izabal na pobřeží Karibiku a na opačné straně země, na pobřeží Pacifiku. Pacifická strana je velmi problematická, protože tu kvůli násilí, výhrůžkám, únosům i vraždám nefungují odbory. I odboráři na karibské straně se potýkají s násilím, na druhou stranu ale byli schopni vyjednat se zaměstnavateli dobré pracovní podmínky.
Banány jsou pro Dominikánce druhou nejdůležitější vývozní plodinou, velká část produkce je ekologická. Dvě třetiny zaměstnanců tvoří migranti ze sousedního Haiti a jejich životní a pracovní podmínky jsou opravdu alarmující. Část z nich je v zemi ilegálně, ale roce 2015 se podařilo rozjet proces legalizace a postupně získávají potřebné doklady.
Filipíny jsou druhým největším vývozcem banánů na světě, zaměřují se ale především na asijské trhy. Exportní banány představují asi čtvrtinu produkce, zbývající část sní sami Filipínci.
Vývoz banánů z afrických zemí kontinuálně roste, avšak podmínky na plantážích zůstávají stále stejně špatné. Pracovní doba je velmi dlouhá a mzdy mizerné, stejně jako bezpečnost a ochrana zdraví při práci. V Pobřeží Slonoviny byl však v roce 2015 založen svaz 4 odborových organizací.
Vývoz banánů z afrických zemí kontinuálně roste, avšak podmínky na plantážích zůstávají stále stejně špatné. Pracovní doba je velmi dlouhá a mzdy mizerné, stejně jako bezpečnost a ochrana zdraví při práci. V roce 2013 ale vznikly v Kamerunu odbory na plantážích největší místní exportní společnosti.
Uganda je hned v závěsu za Indií, kde se vypěstuje nejvíce banánů na světě. Toto ovoce tvoří základ místního jídelníčku a Uganďané sní i kilogram banánů denně! Jde však hlavně o slané banány plantejny, které trochu připomínají naše brambory.
Více než 85 % banánů, které se na Návětrných ostrovech vypěstují, má dnes certifikaci Fairtrade. Díky ní mohli místní pěstitelé, sdružení do družstva WINFA, přečkat náročné chvíle po ničivých přírodních katastrofách posledních let – hurikánech, deštích a vichřicích, které má na svědomí klimatická změna.
Obě ostrovní autonomní území Portugalska, Madeira a Azorské ostrovy, zásobují svou pevninskou mateřskou zem skvělými banány. A Portugalci dávají „svému“ ovoci přednost i přesto, že je většinou o dost dražší, než banány z Latinské Ameriky.
Britové jsou největšími jedlíky banánů v Evropě, každoročně jich spořádají téměř 18 kg! Vysoká spotřeba ale panuje i ve Skandinávii. Ceny banánů jsou ve Spojeném království vinou válek mezi supermarkety bohužel extrémně nízké.
Zemí, kde byste dnes našli nejvíce banánových odrůd na světě, je Indie. 670 domestikovaných i divokých odrůd!
Od r. 1920 jsou pro Francii nejdůležitějšími dodavateli ostrovy Guadeloupe a Martinik, zámořské departmenty hexagonu. I dnes pokrývají banány ze zemí EU (tedy hlavně s vlastních ostrovů) 30 % francouzské spotřeby.
Podle údajů Evropské komise z roku 2014 je estonský maloobchodní trh nejvíce koncentrovaný z celé Evropy. 5 největších retailových skupin tu ovládá 76 % trhu s potravinami. Nejméně koncentrovaný trh mají naopak Rumunsko a Bulharsko.
Výše cel na dovoz banánů byla důvodem pro vleklý spor mezi USA a EU, často nazývaný “banánové války”. Ten ukončilo až rozhodnutí Světové obchodní organizace a následná Ženevská úmluva z roku 2010. Podle ní se budou cla potupně snižovat až na úroveň 114 eur/tunu v roce 2019.
Souostroví zásobuje banány především Španělsko, k němuž náleží. Španělé konzumují z 55 % banány vypěstované v rámci zemí EU, hlavně tedy ze svých „ostrovů“. V roce 1888 odsud odplula první dodávka banánů odrůdy Cavendish do Anglie, kam ji dovezl Thomas Fyffe.
Spolu se svou sesterskou společností, Kauflandem, tu sídlí i Lidl. Lidl má obchody ve 26 zemích a je s ročním obratem ve výši 79,3 miliardy eur čtvrtou největší maloobchodní skupinou na světě a první v Evropě.
Dříve se pro transport využívaly lodě, které převážely pouze banány a bylo nutné je naplnit na maximum. Dnes se využívají i chlazené kontejnery, které umožňují firmám a trhu větší flexibilitu. Na loď totiž mohou naložit právě tolik ovoce, kolik zrovna potřebují.
Kvůli technickým omezením využíváme klasické Mercatorovo zobrazení, které je ale nesprávné - mapa světa totiž zobrazuje země blíže k pólům proporcionálně větší, než země blízko rovníku. Evropa tak ve výsledku vypadá mnohem větší, než ve skutečnosti je. Lepší je využívat mapu v Gall-Petersově zobrazení, které na rozdíl od tohoto zachovává plošné proporce mezi zobrazenými územími.
A co já s tím, říkáte si teď?
Ovocnářské společnosti a obchodní řetězce se budou chovat odpovědněji jen v případě, že ucítí silný signál od spotřebitelů, kterým záleží na původu zboží v jejich nakupním košíku.
Buďte jedním z nich!
Fair trade je podle nás v současnosti nejlepší zárukou etického původu výrobků. Podporovat ho ale nemusíte jen ve chvíli, kdy se v obchodě rozhodujete o svém nákupu. Existuje spousta kampaní, do kterých se můžete zapojit jen vy sami, nebo třeba jako škola, církevní sbor či obec. Fairtradové banány se bohužel v ČR pořád ještě shání těžko. My ale věříme, že se to i díky nám všem změní!
Poznat lépe ty, které naše kampaň oslovuje, je pro naši práci moc důležité.
Krátký dotazník o vás a banánech nám v pár minutách můžete vyplnit tady.
Děkujeme!
Chcete-li, aby české supermarkety nabízely víc fairtradového zboží, a aby to čeští spotřebitelé neměli tak těžké, když chtějí nakupovat zboží s etickým původem, podepište naši online výzvu. Poputuje přímo do emailových schránek vedení společností a je zaměřena na nediskontní supermarkety a na ty, které jsou v Česku nejvíce rozšířeny. Celkem se jedná o více než 700 poboček řetězců Billa, Ahold a Tesco.
Výzvu můžete podepsat tady. Děkujeme!
Jsme online, jako dnes ostatně všichni. Rádi vám budeme přinášet inspiraci pro udržitelnější a odpovědnější nákupy. A vaše lajky těší naše stopky!
Facebook: www.facebook.com/zaferovebanany
Instagram: www.instagram.com/zaferovebanany
Web vznikl jako součást mezinárodní kampaně Make Fruit Fair, která bojuje za spravedlivější a ekologičtější způsob obchodu s banány a dalším ovocem. V ČR se kampaň jmenuje Za férové banány! a koordinuje ji Ekumenická akademie.
Budeme rádi, když o nás budete chtít vědět víc! Dejte nám vědět na info@zaferovebanany.cz nebo tel. +420 734 721 427.
Autory obsahu jsou Jakub Freiwald, Stanislav Komínek, Pavla Kotíková, a Barbora Trojak. Většina fotografií a záběrů byla pořízena v Kostarice a Panamě v červenci a srpnu 2016. Obsah webu můžete volně šířit, ale jen pro nekomerční účely a s uvedením zdroje (CC-BY-NC).